Co se na tom focení vlastně dá učit?
aneb Past digitálního věku
Dunning-Krugerův efekt
Nedávno jsem se potkal s kolegou učitelem ze základní školy. Když přišla řeč na to, že učím fotografii na střední škole a vedu kurzy, upřímně se podivil: „A co se na tom dá učit? My jsme taky měli na škole kroužek focení, na tom přeci nic není, ne?“
V tu chvíli jsem se musel usmát. Neurazilo mě to. Naopak, připomnělo mi to jednu velkou pravdu: Fotografie je dnes nejdostupnější řemeslo na světě, a v tom je její největší past.
Tomuto přesvědčení, že vím vše,právě proto, že o problematice nic nevím se říká Dunning-Krugerův efekt.
Kdy lidé zjistí, že potřebují profesionála?
Většinou je to v momentě, kdy o něco jde. Když už nestačí „mít fotku“, ale když chtějí zastavit čas, prodat produkt nebo vyprávět příběh.
U nás ve FAST SHOTS to vidíme dnes a denně. Klient přijde s tím, že zkoušel fotit sám, ale výsledek „prostě není ono“. Chybí tam ta jiskra, ten správný úhel, ta precizní postprodukce, kterou u nás mistrně ovládá Jiřka.
Profesionál totiž neprodává jen stisknutí spouště. Prodává:
- Předvídatelnost: Víme, jaký bude výsledek, i když nesvítí sluníčko nebo je prostor malý.
- Psychologii: Umíme uvolnit člověka, který se nerad fotí.
- Vizi: Vidíme fotku dřív, než vznikne.
Závěrem: Cesta od „vím všechno“ k „učím se stále“
V mých kurzech i na střední škole nejraději sleduji ten moment, kdy studenti pochopí, jak hluboký je to obor. To procitnutí, kdy zjistí, že čím víc vědí, tím víc objevují další vrstvy.
Takže, co se na tom dá učit? Vlastně celý život. A právě proto mě to i po všech těch letech tak baví.
Pokud cítíte, že Vaše fotky (nebo vaše značka) potřebují ten pověstný „level výš“, zastavte se za námi v ateliéru nebo na webu novefoto.cz. Rádi vám ukážeme ten rozdíl mezi kroužkem focení a profesionální tvorbou.





